Reprodukce je nepochybně jednou z nejdůležitějších oblastí chovu psů - bez zdravě a správně fungujících reprodukčních orgánů, instinktů a dalších faktorů potřebných pro zachování druhu by chov psů nebyl možný. Stejně jako v jiných oblastech psího života se pochopitelně i zde vyskytují nejrůznější potíže. U psů-samců je nejčastějším problémem kryptorchismus.
Co je to kryptorchismus
Co je to kryptorchismus a proč by ho chovatelé neměli podceňovat? Termín kryptorchismus vznikl spojením slov kryptos (skrytý) a orchis (varle). Pojmem kryptorchid tedy označujeme psa s jedním nebo dvěma varlaty skrytými, tj. nesestouplými do šourku. Umístění varlat v šourku je naprosto nezbytné a má dva významy, a to reprodukční a zdravotní (nepočítáme-li zcela zanedbatelný význam estetický).
Význam pro reprodukci je prostý. Spermie tvořící se ve varlatech totiž dozrávají pouze při teplotě nižší než je teplota uvnitř těla.
Zdravotní význam správně sestouplých varlat je rovněž důležitý. Pokud totiž zůstanou umístěna v břišní dutině, kde vlastně fyziologicky být nemají, mohou v pozdějším věku podléhat nádorovým bujením.
Typy kryptorchismu
Varlátka mohou nesestoupit obě (bilaterální neboli oboustranný kryptorchismus) nebo jen jedno, přičemž druhé je normálně sestouplé v šourku (jednostranný kryptorchismus). Tento stav se často zaměňuje s monorchismem. Monorchismus ovšem znamená, že jedno varle se vůbec nevyvinulo, neexistuje, a tedy nemůže ani sestoupit. V obou případech, kdy pes má v šourku pouze jedno varle, je dotyčný jedinec plodný. I jedno varle je velmi dobře schopné produkovat dostatek spermií. To ovšem neznamená, že by mohl být takový jedinec zařazen do chovu, neboť by vadu pochopitelně přenášel na potomstvo. Stejně tak by do chovu neměli být zařazeni psi, u nichž proběhla hormonální léčba indukující sestoupení varlat, byť úspěšně. I oni mají dispozice k přenosu tohoto defektu. Je třeba upozornit i na to, že přenašečkami kryptorchismu mohou být poněkud překvapivě i feny-matky. Samozřejmě v kombinaci se psy s dalšími vlohami, které ve spojení mohou vést k výskytu kryptorchismu.
Co s kryptorchismem
Řešení problémů s kryptorchismem jsou v podstatě čtyři.
Prvním a samozřejmě nejlepším je prevence. Chovatelé by měli kryptorchismus ve svém chovu monitorovat, netajit a důsledně hlídat spojování zvířat s touto dispozicí. Kryptorchismus je totiž dědičný a v některých krevních liniích lze velmi dobře vysledovat jeho zvýšenou frekvenci.
Druhým řešením, už "za pět minut dvanáct", je masáž tříselné oblasti u štěňátek, u nichž je varlátko nesestouplé, ale je umístěno v tříselném kanálku, případně takzvaně putuje. Chovatelé pak mohou pozorovat kuličku chvíli dole, chvíli nahoře. Sestupování varlat do šourku probíhá v podstatě od narození a může trvat několik týdnů v závislosti na plemeni. V každém případě by měla štěňátka všech plemen odcházet do nového domova se sestouplými varlátky, ať už je to ve dvou nebo třech měsících. Proto by se měl o jemné masírování postarat už sám chovatel během doby pobytu štěněte u něj doma. Prodávat štěně s nesestouplým varlátkem, v horším případě neinformovat nového majitele o problému a neuvést daný problém v kupní smlouvě, je neetické a nic neřeší.
Třetím řešením, které ovšem řeší už jen problémy zdravotní, nikoliv chovatelskou použitelnost psa, je hormonální léčba (testosteron případně hormony podvěsku mozkového). Ta může následovat nebo doplňovat neúspěšnou masáž a to pouze v případě, je-li varle pohyblivé a hmatatelné v tříselném kanálku. Je-li trvale umístěno v břišní dutině, hormonální léčba se nedoporučuje. Tento způsob je možný pouze do cca čtyř měsíců stáří štěněte, později je už málo efektivní. A opakuji, psi takto "vyléčení" by neměli být použiti do chovu, neboť za normálních okolností by i oni byli kryptorchidy.
Posledním, čtvrtým řešením, které zůstává většinou už na nových majitelích, často neinformovaných a bezradných, je chirurgický zákrok - kastrace a vyjmutí nefunkčního varlete z dutiny břišní. To vše by mělo proběhnout v co nejnižším věku, neboť později už může být pozdě. Varle působí v těle jako cizí těleso a dříve nebo později dojde k reakci organismu na něj, nejčastěji ke zmíněnému rakovinnému bujení.
(Autor: Magdalena Hodálová)
