Zuby a skus

Stejně jako u ostatních částí psího těla i v případě chrupu je třeba k tomu, aby člověk svojí péčí neškodil, ale pomáhal, vědět něco o anatomii a také o během růstu zvířete probíhajícím vývoji.

 

Z vnějšku uzavírají dutinu ústní psa pysky. Srst na pysku bývá řidší a jemná, na horním i dolním pysku lze najít tvrdé hmatové chlupy. V místě, kde horní pysk navazuje na nosní houbu, vzniká rýha, která opticky dělí horní pysk na pravou a levou polovinu. Na pokraji pysku jsou umístěny různě velké bradavčité výrůstky-papily. Sliznice pysku navazuje plynule na dáseň, která kryje krčky a části korunek jednotlivých zubů.

 

Dutina ústní je ohraničena tvrdým a měkkým patrem, tvářemi a spodinou ústní. Tvrdé patro má kostěný podklad a je kryto pevně přirostlou sliznicí, v jejímž středu se táhne směrem k měkkému patru nepříliš výrazná hrázka - tak zvaný patrový šev. Na něj šikmo navazují patrové stupně. Jejich počet se může u psa lišit, zhruba jich bývá cca 10. Měkké patro tvoří jemnou sliznicí pokryté svaly. Střed zadního okraje měkkého patra je volný, kraje spadají ve formě oblouků až ke kořeni jazyka. Spodina dutiny ústní je ohraničena kostmi spodní čelisti a podklad pro její dno tvoří svalová vlákna. Celá oblast je vystlána jemnou dobře vlhčenou sliznicí. Ta vytváří v místě, kde navazuje na spodní část jazyka řasu, nazývanou uzdička.

 

Pozornost chovatelů je velmi zaměřena na chrup psa. Vede je k tomu znění standardu a požadavky v něm zakotvené. Chrup psa má ale velký význam v životě psa obecně a je dobře, pokud mu majitel zvířete věnuje pozornost i z jiných, než chovatelských důvodů. Standard přesně formuluje požadavek na skus a jeho vady často bývají vadami vylučujícími. Skusem je v podstatě míněno vzájemné postavení horní a spodní čelisti. Určujícím faktorem pak je postavení řezáků obou čelistí. Rozeznáváme pět základních typů skusu: skus nůžkový, klešťový, předkus, podkus a skus nepravidelný. Skus není z hlediska péče o psa nijak podstatný. Výjimku mohou tvořit pouze případy, kde se vyskytne nějaká abnormalita. Např. při výrazném předkusu, podkusu nebo nepravidelném skusu se silně šikmou čelistí může docházet k vypadávání jazyku z mordy, jeho následnému osychání a tedy i nutnosti tuto oblast pravidelně zvlhčovat. Problémy může způsobit i výrazně úzká spodní čelist. Dolní špičáky pak mohou být postaveny tak, že svými špičkami zraňují patro psa. V takovém případě majitel asi sám není schopný psovi pomoci a je na ošetřujícím veterináři aby rozhodl, zda je to záležitost růstu, která se časem spraví, či zda je třeba špičáky obrousit nebo vytrhnout.


nůžkový skus


klešťoový skus


podkus


předkus

 

Termínem chrup je nazýván soubor zubů jednotlivého zvířete. Na jednotlivém zubu můžeme zhruba rozeznat tři části.Ta část, která vyčnívá z dásně se nazývá korunka, část skrytá v dásni kořen a přechod mezi kořenem a korunkou krček. Zub psa je složen ze tří vrstev-skloviny, zuboviny a tmeloviny. Zubovina je velmi tvrdá hmota nažloutlé barvy. Chová v sobě dutinu, v které je měkká zubní dřeň bohatá na nervy a cévy. Sklovina je nejtvrdší složkou zubů a povléká zubovinu korunky. Je bílé barvy, u mladého psa mívá až modravý nádech. Žlutavá tmelovina povléká zubovinu kořene a krčku. Dáseň v okolí zubů je označována jako paradentium. (para = u nebo při, dens = zub, paradentium= tkáň v okolí zubu) a je to oblast, které by měli majitelé psů věnovat značnou pozornost.

 

Označení zubů 

Jednotlivé zuby se od sebe liší postavením a funkcí.

Rozdělujeme je na:

1) řezáky - incisivi 

  • Id - mléčné

Id1 - klíšťky

Id2 - střeďáky

Id3 - krajáky

  • I - trvalé

I1 - klíšťky

I2 - střeďáky

I3 - krajáky

2) špičáky - canini 

  • Cd - mléčné
  • C - trvalé

3) třenové zuby - premoláry 

  • Pd - mléčné
  • P - trvalé

4) stoličky - moláry

  • M trvalé

 Schéma mléčných a trvalých zubů u psa

Mléčné zuby začínají růst někdy kolem tří týdnů věku štěněte. Skládají se symetricky v horní i dolní čelisti ze tří řezáků, jednoho špičáku a tří třenových zubů - premolárů. První třenové zuby a stoličky rostou pouze jako zuby trvalé.

Takto vypadá schéma mléčné dentice:

Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4    což je 28 zubů.
Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4

Mléčné zuby jsou u psů za trvalé vyměňovány v období mezi 3 - 7 měsícem věku. Trvalý chrup psa pak obsahuje v horní čelisti tři řezáky, jeden špičák, čtyři třenové zuby - premoláry a dvě stoličky - moláry. V dolní čelisti jsou stoličky tři.

Takto vypadá schéma trvalé dentice:

I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2         což je 42 zubů
I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3


Prořezávání mléčných zubů a výměna za trvalý chrup

Podle výměny chrupu u psa je možné přibližně určit jeho stáří.

Vývoj zubů je ovlivňován především plemenem, ale také způsobem výživy i péčí majitelů o chrup svého miláčka.

U větších plemen dochází k výměně zubů dříve než u malých plemen.

Zuby trvalé jsou větší něž zuby mléčné.

PROŘEZÁVÁNÍ MLÉČNÝCH ZUBŮ:

3 - 5 týdnů - prořezávají se mléčné špičáky (Cd)
4 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné řezáky (Id1 - Id3)
5 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné třenové zuby - premoláry (Pd2 - Pd4),  první premolár (P1) roste pouze jako trvalý zub


VÝMĚNA MLÉČNÝCH ZUBŮ ZA TRVALÝ CHRUP:


3 - 5 měsíců - objevují se trvalé řezáky (I1 - I3)
4 - 5 měsíců - objevují se první třenové zuby (P1) a první stoličky (M1)
5 - 6 měsíců - objevují se trvalé druhé až čtvrté třenové zuby (P2 - P4) a  druhé stoličky (M2)
5 - 7 měsíců - objevují se trvalé špičáky (C)
6 - 7 měsíců - objevují se třetí stoličky (M3), v tomto věku často nacházíme zdvojené špičáky, tzn. mléčné i trvalé vedle sebe

V ideálním případě jsou zuby pravidelně rozděleny v horní i spodní čelisti. Celý chrup tak lze rozdělit na čtyři části. Na tom jsou postaveny tak zvané zubní vzorce, kterými se vyjadřují počty zubů u jednotlivých zvířat. Jedná se vlastně o zlomek, který má v čitateli uveden počet zubů v polovině horní čelisti a ve jmenovateli počet zubů v polovině čelisti spodní.


horní čelist

spodní čelist

Výměna zubů je značně ovlivněna kvalitou výživy. Z hlediska péče o psa je zajímavý způsob výměny zubů. V normálním případě roste trvalý zub tak, že svého mléčného kolegu z dásně vytlačuje. V poslední době se ale objevují případy, kdy trvalé zuby rostou vedle nebo za zuby mléčnými. Štěně pak vypadá jako malý žralok, protože mu rostou zuby ve dvou či více řadách. Výsledkem mohou být různé problémy. Zuby jsou těsně u sebe postavené a tvoří jakési chroští, v kterém se zadržují zbytky potravy nebo pozůstatky po hře, např. kousky tkanin nebo rozkousaných hraček. V případě, že mléčné zuby přetrvávají do vyššího věku je možné pozorovat výrazný sklon k tvorbě zubního kamene a někdy i zubním kazům. Z chovatelského hlediska do určité míry hrozí nebezpečí, že přetrvávající a také překážející mléčné zuby způsobí, že zuby trvalé porostou v nežádoucích místech nebo liniích a to může někdy ovlivnit např. typ skusu. Názory na to, jak problém s přetrvávajícími mléčnými zuby řešit, se rozcházejí. Nedoporučuje se zuby vylamovat a pokud mají být vytrženy, patří zákrok do rukou veterináře. Zvláště v případě špičáků hrozí nebezpečí, že s vytržením mléčného zubu dojde k porušení výživy i zubu trvalého. Ten pak černá a někdy i vypadne. Vím o případu, kdy projevená snaha pomoci psovi a uvolnit prostor pro růst trvalých řezáků skončila chovatelskou katastrofou. Ten, kdo zákrok prováděl, si popletl mléčné a trvalé zuby a vytrhal ty, co tam měly zůstat. Mléčné zuby pak poměrně brzy vypadaly a spodní čelist štěněte připomínala bezzubé nemluvně. Jinak slibné štěně tím bylo vyřazeno z chovu. Těžko se někomu dokazuje, že šlo o nešťastnou náhodu, nikoliv snahu zakrýt vadu skusu a stejně těžko se vysvětluje, že pes, který nemá ve spodní čelisti žádný řezák, by jich bez zmíněného zákroku měl šest. Jsou lidé, kteří doporučují přetrvávající mléčný zub netrhat, ale "ucvaknout" v místě, kde vyčnívá z dásně.Takový přístup asi vyřeší problémy se zadržováním potravy nebo zbytků ze hry, je ale otázka, zda také bude mít vliv na rozmístění zubů v čelisti. Ten malý kousek mléčného zubu, který v dásni přetrvává bude dále tvořit překážku pro růst zubu trvalého a někdy není ochoten vypadnout ani v době, kdy se ze štěněte stal dospělý jedinec. Rozumný majitel psa se snaží zuby mechanicky, ale jemně, uvolnit. Prostě s nimi viklá způsobem, jakým si prvňáčci pyšně viklají se svými zuby.

 

(Autor: Vladimíra Tichá)

Pozn: Jedná se o zkrácenou verzi článku autorizovanou autorem, která vyšla v časopise
Pes přítel člověka číslo 12/2003.

 

Pro lepší představu si můžete prohlédnout další obrázky:

 (Zdroj: https://www.vizsla.sk/chovatelstvo/chruppsa/)